Šestnáctiletý Kolumbijec ztracený ve Španělsku
První setkání s pacientem
„Tohle je Viktor, náš syn, pane doktore,“ řeknou rodiče a postrčí chlapce do dveří ordinace.
Před vámi stojí středně vysoký, hubený chlapec. Na tváři má nepravidelně zastřižené vousy a mastné neupravené vlasy mu nedbale padají do obličeje. Zdá se, že se v posledních dnech ani nepřevléká do čistého oblečení.
Viktor moc nekomunikuje, pořád se dívá do země. Slovo přebírají rodiče.
„Pocházíme z Kolumbie, Viktor je náš nejstarší syn, od jeho narození žijeme ve Španělsku. Máme další tři děti,“ vysvětluje Viktorova matka.
Na otázku, kdy si začali všímat změn ve Viktorově chování, odpověděli otec i matka téměř shodně. „To bylo asi před půl rokem, ale v posledních třech týdnech se potíže výrazně zhoršily.“
„Začal se chovat divně. Zavřel se v pokoji, vyhýbal se kontaktu s rodinou a odmítal jíst, co manželka uvařila. Jediné jídlo, které byl ochoten jíst, byla hotová jídla ze supermarketu v uzavřených obalech. Trvá to už půl roku, ale teď je to mnohem intenzivnější,“ říká otec. „Byl jsem na něj naštvaný, myslel jsem si, že je to jen pubertální vzdor," dodává.
„Podivné chování se stále stupňovalo. Stále něco hledal ve svém pokoji, ale neřekl nám co. A když odcházel z pokoje, neustále se otáčel přes rameno a rozhlížel se,“ říká rozrušeně matka.
Dobře, rozumím.
Případ tohoto virtuálního pacienta byl vytvořen na základě klinické praxe mimo EU, může proto zahrnovat praktiku EU neschválenou (např. neschválené použití schváleného léku).
Souhlasím s přehráváním případu tohoto virtuálního pacienta a prohlašuji, že z případu nebudu vyvozovat žádné důsledky pro svou vlastní ani žádnou jinou praxi.